Hrad jako výhružka i místo činu. Vraždy. Královraždy.
Ne každý si útok rozmyslel, ale trvalo téměř 500 let, než se mu někdo dostal na kobylku. Mezitím ho však majitelům několikrát sebrali. A zase vrátili.
Neubráním se obdivu, když se dotknu zdí starých 850 let, projdu bránou, která tu stojí déle než 700 let a rozhlédnu se kolem nádvoří. Tady žije stejná rodina déle než osm a půl století, nepřetržitě, až na krátké vypjaté úseky, kdy je někdo násilím vyhnal. Přitom je to rodina spoluvytvářející anglickou historii včetně královraždy, jedna z nejstarších rodin a jediná dosud žijící, která může svou linii prokázat z otce na syna až zpět do anglo-saských dob. Jmenují se Berkeleyovi a jejich stejnojmenný hrad je unikát.
Za tak dlouhou dobu se na hradě nashromáždila řada nejasností, skandálů i tajemství vedle událostí, které zahýbaly anglickou historií. Některé jsou notoricky známé, jiné méně. K těm proslaveným patří královražda.
Spiknutí manželky a milence
Edward II. byl neoblíbený král, zejména když jeho otec a předchůdce vynikal ve všech směrech. Místo aby byl pevný a dobrý lídr, nechával rozhodovat své favority. Za ženu měl královskou dceru Isabellu Francouzskou. Byla krásná, inteligentní, vynikala diplomatickými schopnostmi, ale také ctižádostí a píše se, že i krutostí a manipulativní povahou. Její manžel byl spíš slaboch a ještě ke všemu patrně homosexuál. Není divu, že manželství stálo za bačkoru, i když spolu splodili děti. Nepřekvapí, že si Isabella našla milence. Zvolila muže, který se podílel na rebelii proti králi. Patrně sdíleli nejen lože, ale i touhu po moci a přání krále se zbavit, což se jim společnými silami podařilo. Edward II. byl nucen vzdát se trůnu ve prospěch svého syna, Isabella a Roger Mortimer nějakou dobu vládli a Edward byl v dubnu 1327 uklizen – na hrad Berkeley do domácího vězení.
Proč na Berkeley? Hradní pán Thomas Berkeley měl za ženu dceru Rogera Mortimera a navíc byl spolu se svým otcem mezi rebelujícími barony spolu s Mortimerem.
Na hradě se ukazuje komnata, údajné místo Edwardova pobytu. Éterem se šíří pověsti, jak strádal. Zní to lépe a nedá se to ověřit. Faktem však je, že s ním zřejmě zacházeli jako s králem, byť padlým. Nebo lépe, jako s hostem. Měl k ruce čtyři sluhy a Thomas Berkeley dostával na den pět liber na úhradu nákladů spojených s držením krále. Bývalého.
Na Berkeley mají rozsáhlý archiv, který sahá až do roku 1154. Je v něm i několik účtů za dodávky jídla pro sesazeného krále.
Edwardovi příznivci podnikli několik pokusů ho osvobodit, jednou dokonce pronikli do hradu a osvobodili ho, ale byl dostižen, chycen a vrácen.
Rozžhaveným pohrabáčem?
Mortimer a Isabella možná ztratili trpělivost, možná jim připadal Edward stále nebezpečný, možná se s ním nechtěli dál zaobírat... Jisté je, že 21. září 1327 byl Edward II. ve své komnatě zavražděn. Protože čím lepší historka, tím lepší, tak se vytrvale traduje, že se tak stalo rozžhaveným pohrabáčem, a to tak, že mu ho strčili do zadku... Brrrr. Mnohem pravděpodobnější je, že byl zadušen.
Budiž řečeno, že byl pohřben s veškerou pompou v katedrále v Gloucesteru 20. prosince 1327.
V sousedství katedrály dosud stojí strážní domek vystavěný na základech někdejší součásti středověké brány, kterou mrtvého krále vnesli dovnitř.
Jeho rakev umístili pod podlahu katedrály.
Později, zřejmě na popud jeho syna, Edwarda III., byl nad ním vztyčen patřičně nádherný alabastrový a mramorový náhrobek, který je jedním z vůbec nejkrásnějších královských náhrobků.
Je to zvláštní, jak smrt člověka, zejména násilná, mění pohled na jeho osobnost a význam. nějakých 70 let byla jeho hrob v katedrále poutním místem.